Abstrakt
Koncem 19. století, kdy se antropologie začínala konstituovat jako věda, se antropologové a etnologové ve svých výzkumech zaměřovali ve velké většině na exotické Druhé, k čemuž velkou měrou přispělo postavení západní Evropy v rámci světa a existence evropských kolonií (Barndard: 2004). Během posledních sto let vývoje oboru zájem o studium ""exotiky"" opadl, což souviselo se samotným vývojem antropologických paradigmat, která různou měrou ovlivnila optiku, jakou se na neevropské kultury antropologové dívají a metody, jakými je studují (Soukup: 1996).
Mezi doktorskými studenty naší fakulty (FHS UK) jsou mimoevropské terény zastoupeny spíše menšinově - náš výzkum si klade za cíl kvalitativně přezkoumat tento jev a co k němu vede. Je to projevem sledování světových trendů v antropologii směrem ke studiu ""blízkého""? Zúročení výhody českého jazyka při studiu ve slovansky hovořících terénech? Obavy z nedostatku financování či jazykové přípravy? Tyto a další otázky snad napomůže osvětlit náš kvalitativní výzkum toho, čím jsou motivováni mladí antropologové při výběru terénu.
Věříme, že takovýto výzkum bude zásadním přínosem pro pochopení toho, kam směřuje česká antropologie jako věda.