Abstract
Příspěvek je zaměřen na sociologii komunit, která je v českém prostředí značně omezena. Namísto komunit se častěji setkáváme s tematizováním individualismu, který prostupuje společností a v jehož důsledku jsou rizika přenášena na jedince.
Právě proto může docházet (paradoxně) k návratu ke komunitám, které mohou sloužit jako zdroj stabilizace, či elementární jistoty (tradiční smysl komunit). Zároveň mohou komunity zajišťovat sebe-realizaci jedince, kdy dochází k prolínání s individualismem.
Komunita sama již nemusí být jen komunitou v tradičním smyslu a je potřeba její reflexe. Příspěvek představí průběžná zjištění terénního výzkumu vlastní disertační práce.
Ta je zaměřená na zkoumání role komunity v pozdně moderní společnosti se zaměřením na jeden typ, jímž je komunita fanoušků.