Abstrakt
V posledních letech lze nalézt poměrně velké množství publikací, které se zabývají změnami ve složení rostlinného proteomu v důsledku stresu suchem. Pokud se ovšem pustíme do jejich podrobnějšího rozboru, zjistíme, že výsledky i jejich interpretace si často protiřečí.
Stojí za tím zejména nesmírná variabilita v uspořádání příslušných experimentů; ty jsou přitom často koncipovány takovým způsobem, že výpovědní hodnota získaných informací je nutně velmi omezená. Tento článek se snaží rozebrat z různých úhlů hlavní charakteristiky studií používajících proteomické analýzy při výzkumu toho, jak rostliny reagují na nedostatek vody, a upozornit na některé nedostatky a omezení, které stávající studie zatím mají.