Didaktická narativní transformace prozaického textu představuje jeden ze způsobů aktivního poznávání literárního díla. Při narativních transformacích totiž žáci zakoušejí skutečný zážitek z četby, a také přetvářením původního literárního textu zažívají vlastní tvořivou činnost.
V této kapitole je vysvětleno, jak didaktická narativní transformace funguje a jak souvisí s literárně teoretickou narativní transformací. Z literárně teoretických východisek jsou podstatné Doleželova literární transdukce, především tzv. postmoderní přepis díla, dále Doleželovo schéma zachycující proces subjektivizace narativu a model konstituentů perspektivy podle Alice Jedličkové. Žáci nejprve přečetli mikropovídku Franze Kafky ""Pasažér"" a v ní převedli subjektivní vyprávění na objektivní.
Následně tento převod reflektovali. V závěru kapitoly jsou analyzovány výkony třech žáků (jako příklady mechanicky, radikálně provedené transformace a transformace míjející se s původním zadáním), vyvozeny zobecňující závěry a doporučení.