Abstrakt
Nezralí novorozenci, zejména ti, kteří se narodí před 28. gestačním týdnem, jsou ohroženi redukcí obsahu kostního minerálu, protože největší část mineralizace fetálního skeletu se odehrává ve třetím trimestru těhotenství s maximem v termínu porodu. Postnatálně, vlivem časněji zahájené přestavby skeletu, relativně rychlému růstu kosti a nízké retenci minerálů (ve srovnání s intrauterinní) dochází k další významné redukci kostní denzity.
Důsledkem těchto změn u nedonošených dětí je jednotka označovaná jako metabolické kostní onemocnění (MBD). I přes významný pokrok intenzivní novorozenecké péče v posledních 20 letech se incidence MBD u nedonošených novorozenců nezměnila (30-55 %).
Zdá se, že výskyt patologických fraktur na podkladě MBD klesá, přesto je zde ale více než 10% riziko této časné komplikace. Rozdíly ve stavbě skeletu původně nezralých novorozenců oproti zdravé populaci pozorované ve školním věku nebo u mladých dospělých (redukce finální tělesné výšky, event. kostní denzity) mohou představovat významný rizikový faktor k rozvoji časné osteoporózy v dospělosti.
Rizikové faktory přispívající k rozvoji kostní patologie u nezralých novorozenců jsou dobře zdokumentovány. Diagnostika MBD je založena na stanovení biochemických parametrů kostního metabolismu.
Nízká hladina sérového fosforu a vysoká hladina alkalické fosfatázy je považována za zlatý standard, přestože byla opakovaně demonstrována jejich značně omezená spolehlivost. Základem úspěšné léčby je důsledná prevence, která spočívá v časné optimální nabídce vápníku, fosforu a vitaminu D cestou parenterální i enterální výživy.
Tento článek nabízí souhrnné aktuální informace o patofyziologii, incidenci, diagnostice, léčbě a následcích MBD u nezralých novorozenců.