Abstrakt
Příspěvek na základě analýzy Akt koncilu zkoumá pojem sakramentality uplatněný v koncilní nauce o církvi. Koncil používá jako východisko klasickou definici svátosti, která v sobě sdružuje aspekt viditelného znamení a aspekt účinnosti v řádu milosti.
Koncil poukazuje na kristologiké základy sakramentality, aby ji následně aplikoval na církev, v čemž spočívá vlastní přínos koncilu pro eklesiologii. Vtělené Slovo, církev a svátosti vzájemně spojuje pojem kněžství.
Identita Božího lidu stojí na jeho účasti na Kristově kněžství, která se dále uplatňuje ve svátostech. Účast na Kristově kněžství je chápán jako konstitutivní prvek církve. Porozumění významu participované kněžství přispělo také k plnějšímu rozvinutí teologie laikátu v církvi.
Díky tomu se dostává do popředí pojetí eucharistie jako duchovní oběti. V poslední části autor navrhuje nové a originální pojetí organismu svátostí založené na koncilní eklesiologii.