Abstrakt
Aktivisté přivázaní ke stromům, demonstrace, petice a spory uvnitř koalic jsou příklady projevů, které doprovázejí spor okolo Národního parku Šumava. Přestože se konflikt týká poměrně malého území, prostřednictvím médií se dostal do celostátního povědomí a kromě místních samospráv a ekologických sdružení do něj vstupuje i velké množství dalších aktérů.
Po celou dobu více než dvacetileté existence NP probíhají spory o jeho směřování, kde se střetávají zcela rozdílné postoje na jedné straně místních samospráv, pro které je NP jedním z hlavních zdrojů příjmů, a na druhé straně environmentalistů, kteří usilují o co nejmenší míru zasahování. Předkládaný příspěvek navrhuje zkoumat tento spor prostřednictvím konceptu konfliktních linií S.
Rokkana a S. M.
Lipseta s důrazem na postmateriální dimenzi, která je spojena s R. Inglehartem.
Využívá přitom definici štěpení Bartoliniho a Maira. Příspěvek představuje kontext sporu, institucionální nastavení vztahu samospráv a NP a nejznámější projevy konfliktu.
Dále analyzuje postoje aktérů a zkoumá, jakým způsobem se spor promítá na jednotlivých úrovních politického systému a zda naplňuje empirickou, normativní i institucionální rovinu zvolené definice.