Abstrakt
Článek se zabývá raným Wittgensteinovým návrhem vyhnout se antinomiím tím, že se zakáže řeč o řeči. S ohledem na to, že takovýto zákaz je ze své povahy rovněž sporný, je zvážena možnost, zda nelze antinomiím čelit adekvátněji přechodem z epistemické oblasti do oblasti estetické.
Za tímto účelem jsou v kontextu celého, tj. raného i pozdního, Wittgensteinova díla a jeho kořenů v německém idealismu rozvinuty některé zásady wittgensteinovské estetiky. Klíčová se při tom ukáže analogie Hegelova a Wittgensteinova (pozdějšího) přístupu ke sporu a analýza Hegelovy teze, podle níž je krása smyslová manifestace pravdy.