Přehledový článek interpretuje doporučení pro léčbu stafylokokových infekcí (MRSA) vankomycinem. Základem se stal Konsensus 2009, na který navazuje řada preklinických a klinických studií až do současnosti.
Vycházejí z definování prediktorů baktericidní účinnosti vankomycinu, které se liší od antibiotik betalaktamových a aminoglykosidových. Prediktorem účinnosti je vztah AUC0-24/MIC>400 a C min.
Praxe vyžaduje doporučení, jak dosáhnout optimální účinnosti a bezpečnosti vankomycinu podaného infuzí intermitentní versus infuse kontinuální nastavením cílových koncentrací v dynamicky se měnících podmínkách. Změny kinetiky a dynamiky antibiotika vlivem patologických kovatriát (SIRS, sepse) I léčby je třeba zachytit terapeutickým monitorováním směřujícím k individuální úpravě dávkování.