Publikace na Filozofická fakulta |
2015
Abstrakt
Ve starozákonní části svého obsáhlého vergiliovského centonu se Proba pokouší o syntézu dvou koncepcí dějin: biblického příběhu o prvních lidech podle knihy Genesis a vyprávění o čtyřech věcích lidstva, podle antické tradice, která je nejlépe doložena u Hésioda a Ovidia. Zejména tři úseky - život v ráji (Cento Probae, verš 160-171), život Adama a Evy na zemi po jejich vyhnání z ráje (verš 276-284) a pohromy po Ábelově zavraždění (verš 290-306) - obsahují jasné paralely nejen s touto antickou mytickou tradicí obecně, ale zejména s konkrétní verzí tohoto mýtu v Ovidiových Proměnách.
Zdá se, že smyslem takové syntézy mohla být snaha překlenout rozpory v historické identitě vzdělaných křesťanských Římanů.