Abstract
Klidová srdeční frekvence se může fyziologicky pohybovat v širokém rozmezí 60-100/min v závislosti na řadě faktorů. Řada epidemiologických studií konzistentně ukazuje, že existuje přímá úměra mezi klidovou srdeční a koronární, kardiovaskulární i celkovou mortalitou, a to jak u zdravých osob, tak u nemocných s různými kardiovaskulárními chorobami, například hypertenzí, ischemickou chorobou srdeční nebo srdečním selháním. Naopak farmakologické zpomalení srdeční frekvence například betablokátory u nemocných po prodělaném infarktu myokardu nebo se srdečním selháním se sníženou ejekční frakcí vede k významnému snížení mortality.
Podobně snižuje mortalitu u nemocných se systolickým srdečním selháním, sinusovým rytmem a srdeční frekvencí >= 75/min i ivabradin. Zdá se, že cílová srdeční frekvence by při bradykardizující léčbě měla být <= 60/min.