Abstrakt
Předložený text se zabývá kosmopolitismem Immanuela Kanta a Jürgena Habermase. Ve svém projektu věčného míru Kant usiloval o překonání moderního systému států, jenž se vyznačuje sklonem k válce.
Tento projekt je nicméně zmatený, a to v důsledku Kantova rozporného postoje ke světovému státu. Ačkoliv pluralistický systém suverénních států může být bezpečně překonán pouze v univerzálním "státu národů" či "světové republice", tyto politické entity vyvolávají obavy z unifikace a despotismu, jež byly původně spojeny s univerzální monarchií.
Obdobný problém je patrný také v Habermasově verzi kosmopolitismu. Ačkoliv Habermas vposled tvrdí, že světového státu je potřeba se vyvarovat, jeho koncepce je k němu tažena univerzalismem lidských práv, která jsou namířena proti politickému partikularismu, stejně jako politikou míru, vyžadující ustavení účinného systému moci na supranacionální úrovni globálního politického systému.
V tomto mnohaúrovňovém politickém systému je navíc potlačována jeho nejnižší rovina, tj. rovina národních států. Kantova a Habermasova rozporná pozice přitom reflektuje fundamentálnější napětí mezi pluralitou a jednotou, jež postihuje moderní kosmopolitismus, často kritizovaný za antipluralismus.
Cílem předloženého textu je proto vyjasnit kontradikce v Kantově a Habermasově koncepci a tak kriticky osvětlit moderní kosmopolitismus jako takový.