Abstrakt
Emancipace didaktiky cizích jazyků je dlouhodobým a nelineárním procesem. Systematická teoretická a výzkumná pozornost byla výuce cizích jazyků věnována až od 40. (resp. u nás od 50.) let minulého století.
Didaktika cizích jazyků jako plnoprávná vědecká disciplína se etabluje jen postupně a v různých kulturních rámcích nerovnoměrně. Ve výzkumu a teorii dochází v uvedeném období ke změnám akcentů - od vyučování se v posledních desetiletích 20. století pozornost přesouvá na procesy učení a dále na vzájemné vztahy procesů vyučování a procesů učen í a osvojení.
Diachronní perspektiva přitom postihuje historicko-společenskou podmíněnost rozvoje didaktiky cizích jazyků a sílu externích vlivů, a to i ve vztahu k její vnitřní diverzifikaci. Zásadní koncepční otázkou pro didaktiku cizích jazyků je otázka tzv. mateřského oboru.
Na rozdíl od jiných školních předmětů není v reálném životě referenční rámec předmětu cizí jazyk jednoznačně disciplinární. V současné době vstupuje dále do hry požadavek vícejazyčnosti a plurikulturality.
Pro koncepci didaktiky cizích jazyků je dále klíčové pojetí procesů učení se / osvojování cizího jazyka. Vývoj didaktiky cizích jazyků od 60. let minulého století výrazně ovlivnily teorie osvojování cizího /druhého jazyka, přičemž vedle kognitivisticky orientovaných ""mainstreamových teorií"" se postupně prosazují více sociálně orientované teorie.
V souvislosti s tímto vývojem je zdůrazňována potřeba zohlednit ""lokalizaci výukové praxe"", stejně jako požadavek vícejazyčnosti reflektuje lokální charakter reálného používání jazyka. Dynamika proměn klíčových konceptů a prohlubování teoretické reflexe výuky cizích jazyků tak formulují nové výzvy pro didaktiku cizích jazyků.
Aby jim bylo možno dostát, je třeba zlepšit komunikaci mezi jednotlivými didaktikami cizích jazyků a oborovými didaktikami obecně tak, aby vedla ke koncepčnímu sbližování a vzájemnému obohacování; dále zkvalitňovat personální zabezpečení; posílit publikační činnost.