Profesor Švambera je považován za zakladatele systematického geografického výzkumu šumavských glaciálních jezer. Terénní měření zahájil v roce 1903 na Plešném jezeře.
Pokračoval v letech 1906-1911. Nejcennějším přínosem jsou jeho podrobná hloubková měření.
Do roku 1912 jich provedl celkem 3 075 v 79 profilech. Nejvíce hloubek naměřil na Černém jezeře, 1019.
Jejich největší hustota byla na Čertově jezeře. Vytvořil originální mapy šumavských jezer v měřítku 1:1 000, které bylo pro publikování redukováno na 1:2 000.
Výsledky uveřejnil ve Sborníku České společnosti zeměvědné (1912 a 1939) a v Rozpravách akademie císaře Františka Josefa (1913-1914). Dílo z jeho pozůstalosti vydal profesor K.
Kuchař. Švambera provedl nejpřesnější vyměření jezerních pánví na české straně Šumavy na počátku 20. století. Vysokou přesnost jeho měření potvrzují měření provedená v posledních letech pomocí nejmodernějších přístrojů. Švambera vyzýval své následovníky k opakovaným měřením šumavských jezer.
Jeho přání splnila skupina hydrologů z Geografické sekce z Albertova pod vedením profesora B. Janského, která přeměřila jezera a počtem měření po sto letech překonala do té doby nedostižná data Švamberova.