Abstrakt
Článek se zabývá zavedením přímé volby prezidenta v ČR. Na základě Elgieho konceptu polo-prezidencialismu argumentuje, že tato ústavní změna sama o sobě změnila český systém vlády z parlamentního na polo-prezidentský.
Následně za využití premiérsko-prezidentského konceptu z pera Shugarta a Careyho a Siaroffovy metody měření prezidentských pravomocí zkoumá dynamiku českého polo-prezidencialismu za jeho prvního představitele ve funkci přímo zvoleného prezidenta, Miloše Zemana. Zdůrazňuje, že Zeman zahájil finkční období v situaci kohabitace, kterou se mu iniciativně podařilo ukončit jmenováním svého politického spojence a bývalého spolupracovníka Jiřího Rusnoka předsedou přechodné vlády.
To byl nejvýznamější, nikoliv však jediný okamžik charakterizující Zemanův aktivistní výkon funkce podložený jeho originálními bezprecedentními interpretacemi vágního textu české ústavy a legitimizovaný množstvím hlasů, které obdržel v přímé volbě prezidenta. Zeman tak v novém polo-prezidentském ústavním rámci stanovuje skutkovou tradici chování českých prezidentů, která znamená podstatnou míru polo-prezidentské dynamiky v českém systému vlády.