Abstrakt
Cílem příspěvku je zmapování a názory učitelů tělesné výchovy na prostorové podmínky základních škol pro výuku tělesné výchovy. Hlavním problémem je jejich plošná neznalost a rozvolnění - absence jakékoli normy, která by stanovovala byť minimální vybavenost škol, jak tomu bývalo dříve.
Data jsou analýzou 2822 elektronických dotazníků (základní školy z celé ČR) a 50 semi-strukturovaných rozhovorů s učiteli tělesné výchovy (Praha a Středočeský kraj). Venkovní hřiště a tělocvičnu/sportovní halu má zároveň k dispozici, bez ohledu na vlastníka, pro výuku tělesné výchovy 86,8 % škol.
V dotazovaném souboru využívá tělocvičnu/sportovní halu, ale nevyužívá venkovní hřiště 5,1 % škol, naopak pouze venkovní hřiště, ale tělocvičnu nemá k dispozici 7,1 % škol. Ani tělocvičnu ani hřiště nevyužívá 1 % škol.
Z rozhovorů s učiteli TV mj. vyplynula větší spokojenost učitelů na základních školách, kde jsou lepší prostorové (potažmo materiální) podmínky pro výuku tělesné výchovy. Jakožto i větší nadšení dětí pro výuku, kde mají i méně tradiční formy vybavení pro výuku tělesné výchovy - prostorové a materiální.