Abstrakt
Historie užívání polysacharidů jako imunomodulátorů je relativně dlouhá. Poprvé byl takto aplikován tzv.
Shearův polysacharid na začátku čtyřicátých let 20. století. Zájem na čas opadl a objevil se znovu až o 20 let později v souvislosti s průkazem účinku hrubého extraktu buněčných stěn kvasinek Saccharomyces cerevisiae na aktivaci komplementového systému.
Výzkum biomodulačních vlastností betaglukanů se nejdříve zaměřil na infekční imunitu a později na imunitu protinádorovou. Po úspěšném průkazu jejich pozitivního vlivu na tuto složku imunity byly už v polovině osmdesátých let 20. století v Japonsku povoleny dva typy betaglukanů, lentinan a schizofylan, pro podpůrnou léčbu některých typů zhoubných novotvarů.
Významné mezníky v objevování a definování imunomodulačních vlastností betaglukanů, jejich zdroje a mechanismus působení jsou předmětem tohoto sdělení.