Abstrakt
Incidence všech kožních nádorů včetně melanomu se již desítky let trvale zvyšuje. I když melanom představuje pouze asi 4 % všech kožních nádorů, může být odpovědný až za 90 % úmrtí na kožní nádory.
Vzniká maligní transformací melanocytů buď v předchozích melanocytárních névech, nebo (asi v 70 % případů) nově ve zdravé, předem nepostižené kůži. Onemocní převážně jedinci bílé rasy, u kterých je také pozorován nejvýraznější vzestup incidence - její zdvojnásobení každých 10-15 let.
Mortalita zůstává stabilizovaná, v posledních desetiletích není i přes rostoucí incidenci patrný výraznější vzestup. Základem pro tento trend je zlepšení diagnostiky melanomu zejména v časných, a tedy prognosticky velmi příznivých stadiích onemocnění.
Přesné příčiny vzniku melanomu nebyly zatím zcela jednoznačně odhaleny, předpokládá se kombinace několika faktorů, mezi které patří světlý kožní fototyp, intenzivní slunění zejména v dětském věku, opakované těžké spálení kůže, mnohočetné běžné nebo atypické melanocytární névy či rodinná a osobní anamnéza melanomu. Základní léčebnou metodou je chirurgická excize, která u počínajících melanomů znamená také kompletní vyléčení.
Naopak pokročilé melanomy mají vysokou tendenci k metastazování. Diseminované nádory byly ještě v nedávné době považovány za neléčitelné, protože žádná z klasických léčebných metod, jako je chemoterapie nebo radioterapie, nedokázala vyvolat dlouhodobou léčebnou odpověď a medián celkového přežití (OS) se pohyboval mezi 6 a 9 měsíci.
Výzkumy posledních let na poli molekulární biologie a imunoterapie však umožnily rozvoj zcela nových terapeutických postupů, které prokazují nečekaně vysokou účinnost v léčbě metastazujícího melanomu.