Po přehledu možných primárních zdrojů, ze kterých se můžeme dozvědět něco o potěšení z četby ve středověku (teoretická pojednání jako artes poeticae, gramatiky nebo medicínské traktáty, paratexty, doklady recepce textů a samotné texty) se studie zaměřuje na žánr biblické exegese, konkrétně na výklady dvou pasáží, Ezech. 3, 3 a Apoc. 10, 9. Obě představují obraz pojídání knihy, která je sladká v ústech, ale v břiše zhořkne.
Tento obraz některé komentátory zarážel a vedl k velmi různorodým interpretacím. Autorka se pokouší dokázat, že důvodem jejich rozpaků bylo, že obvyklá středověká metafora, která srovnávala četbu s jezením, byla opačná: kniha nemusí být sladká (snadno přístupná), ale udělá člověku dobře, protože jej nasytí.