Abstrakt
Při magistraliter přípravě slizů a gelů se v praxi nejčastěji používají deriváty celulosy, želatina a karbomery. Tento článek je věnován derivátům celulosy.
Jsou uvedeny lékopisné a nejznámější obchodní názvy, základní fyzikálně-chemick é vlastnosti, hodnoty viskozity 2% vodných disperzí, dispergační techniky a uvedeny příklady chybných receptur dosud se vyskytujících v praxi. Deriváty celulosy by měly být označeny lékopisným, nikoli obchodním názvem a do lékárny dodány s deklarovanou hodnotou viskozity a dalšími vlastnostmi, důležitými pro technologické zpracování do léčivého přípravku.
Lékárník by měl modifikovat složení předepsaného přípravku, co se týká pomocných látek, a zvolit takový postup přípravy, aby pacient dostal nejen lék účinný a stabilní, ale i lék o konzistenci vhodné pro předepsaný způsob dávkování a aplikace.