Abstrakt
Článek se pokouší propojit empiricky vnímanou legislativní pravomoc s teoretickými zdroji její legitimity. Je založen na předpokladu, že chápaní Parlamentu a vysokých soudů jako institucí sdílících legislativní suverenitu - relativně populární představa v Británii - může mít určitou vypovídající schopnost i na český ústavní systém.
Popisuje přitom základní britská myšlenková schémata ohledně bipolární suverenity a snaží se je při kritickém vyhodnocení použít jako myšlenkovou inspiraci pro reflexi české ústavní teorie, která je spolu s vyhodnocením britské debaty nastíněna v další části textu. Největším problémem, který se však doposud nepodařilo uspokojivě vy řešit, je balancování na hraně mezi oběma takovými suverény.
Na ostrovech tak Trevor Allan upřednostnil soudní převahu (soudy u něj mají pravomoc vyplývající ze samotné podstaty ochrany práv), Paul Craig se pak postavil na stranu Parlamentu. Jak ale Paul Craig připomíná, je slabý soud, který sice nemůže zrušit zákon, ale může ho prohlásit za nelidský? Článek tak ohledně české teorie vede paralelu mezi pojetím Pavla Höllandera a Trevora Allana, přičemž jim přiznává značnou působivost, kterou však v závěru relativizuje.