Tento příspěvek pojednává o institutu zneužití práva, v němž se autor zaměřuje na problematiku tohoto institutu z pohledu právní úpravy daně z přidané hodnoty, zejména pak úpravy nároku na odpočet. Jelikož chybí v českém právním řádu positivně právní zakotvení tohoto institutu, autor proto shrnuje a analyzuje hlavní argumentační proudy vyplývající ze současné judikatury.
Autor se zaměřuje na analýzu dosavadních soudních rozhodnutí českých soudů, ale rovněž i rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie, kdy autor analyzuje zejména aspekty aplikace tohoto nepsaného právního principu a úskalí této aplikace správci daně, jež jsou v případě aplikace tohoto institutu zatíženi břemenem tvrzení a břemenem důkazním.