Tugendhat se ve své stati zabývá významem smrti pro lidský život. Vychází přitom z kritiky pojetí smrti u Martina Heideggera a Thomase Nagela.
Na pozadí této kritiky formuluje vlastní pojetí smrti, které je mu východiskem pro to, co označuje ve svém pozdějším díle jako mystickou pozici: člověk má upustit od své sebestřednosti, díky tomu se nebude stavět proti světu, ale do světa vstoupí. Ustoupení od sebe sama rovněž částečně překoná strach ze smrti, neboť smrt pojme jako sdílené břímě.