Originalita této práce tkví v autorově přístupu, který je důsledně systematicko-teologický, což může být obohacující i pro odborníky z ostatních oborů, kteří se danou tematikou zabývají. Nejde zde o přepisování minulosti, nýbrž o zaujetí pokud možno co nejspravedlivějšího postoje k ní, a to právě na rovině katolické dogmatiky.
Autor nejprve předkládá současné pojetí transsubstanciačního modelu popisování tajemství eucharistie a poukazuje na souvislosti mezi touto naukou na jedné straně a christologií, potažmo eklesiologií na straně druhé. Na tomto základě pak dospívá k novému hodnocení nejenom Husovy nauky, ale také konsubstancialismu, který katolická teologie nemusí vnímat nevyhnutelně jako heterodoxní.
Kromě toho se ukazuje, že Husova v zásadě ortodoxní eucharistická nauka by mohla vrhat nové světlo na jeho kontroverzní eklesiologii.