Publikace je původní monografií, vycházející z terénního výzkumu pomoci sociálně vyloučeným, především Romům. Zabývá se dvěma velkými vzájemně provázanými okruhy.
V první části se věnuje původní teorii distanciace jako problému reflexe inferiorního postavení sociálně vyloučených Romů v kontextu pojmů rasismu, kolonizace a marginalizace a na pozadí historie geneze schematu - kulturního modelu "Cikán". V druhé části se věnuje studii konceptuálních modelů, užívaných pomáhajícími profesemi v kontextu desegregace a překonávání marginalizace.
Analyzuje tři distinktivní, vzájemně exkluzivní ústřední schemata, která nazýváme "generátory logiky pomoci" (GLP) - "systematik", "liberál" a "láska". Tyto GLP jsou "logikami", které prostupují různými situacemi a ovlivňují další koncepty.
Obsahují charakteristické scénáře pomoci a úspěchu či neúspěchu, obraz potřebné osoby a podobně. Každý GLP jinak odpovídá na základní sadu čtyř otázek: Kdo identifikuje osobu v nouzi, jak velký počet osob má pomoc pokrýt, kdy lze pokus o pomoc považovat za úspěšný a proč jsou zbývající GLP "špatnými logikami".
Vedle toho obsahují specifické "teorie klientů - teorie romské kultury" a koncept celkového společenského příběhu, který nazýváme "tranzitologie". V závěru se publikace věnuje interpretaci odporů, které desegregačním aktivitám nebo pomoci kladou jak příslušníci majority, tak minority.