Glukokortikoidy u systémového lupus erythematodes a možnosti tzv. kortikoidy šetřících terapeutických režimů
Abstrakt
Glukokortikoidy mají v terapii systémového lupus erythematodes (SLE) i přes řadu nežádoucích účinků dosud nezastu-pitelné postavení. Patří mezi nejefektivnější protizánětlivé léky s velmi komplexním mechanismem účinku na buněčný metabo-lismus.
Jsou využívány k zvládnutí aktivního SLE v jeho úvodu, ale také k potlačení jeho vzplanutí. Terapie by měla trvat ideálně co nejkratší dobu, čehož ne vždy lze dosáhnout.
Nežádoucí účinky dlouhodobého podávání glukokortikoidů se u pacientů se SLE mohou podílet na progresi některých typů orgánového poškození (glukokortikoidy indukovaná osteoporóza, oční postižení a další). Pro minimalizaci nežádoucích účinků spojených s dlouhodobým užíváním glukokortikoidů byla snaha najít tzv. šetřící režimy, které by snížily podávanou dávku glukokortikoidů a zkrátily dobu jejich podávání.
Jistou cestou se zdá být využití biolo-gických přípravků ovlivňujících B lymfocyty (belimumab, rituximab). Klinické studie s belimumabem (BLISS-56 a -72, OBSERVE) a následné sedmileté sledování pacientů se SLE zmíněný tzv. šetřící efekt prokázaly.