Článek ukazuje obrazy Turků v českém prostředí a jejich vývoj v posledním půlstoletí existence osmanské říše - od sedmdesátých let 19. století do roku 1923. Analyzuje práce, které reagovaly na balkánská povstání a rusko-tureckou válku v sedmdesátých letech 19. století, cestopisy a literaturu psanou po okupaci Bosny a Hercegoviny a stručně nastiňuje pohled na Turky v odborné literatuře, zvláště ve vznikající orientalistice - turkologii.
Postoj k Turkům dává do kontextu vztahu k jiným etnickým a náboženským skupinám a upozorňuje na stereotypy a orientalistické představy, s nimiž se v pracích s tureckou tematikou setkáváme.