Abstrakt
Bez světelné mikroskopie by nemohla vzniknout buněčná biologie. Důležitou roli hraje tato metoda též v materiálovém výzkumu a dalších vědních oborech, jakož i v mnoha praktických činnostech.
Od konce 19. století je zásluhou Ernsta Abbeho známo, že rozlišovací schopnost optických mikroskopů je rovna zhruba polovině vlnové délky použitého světla. V minulých dvou desetiletích však vzniklo několik převratných metod založených na spojení optických mikroskopů s lasery jako zdroji světelného záření a s počítači sloužícími jak k řízení experimentů, tak ke zpracování obrazů.
Významnou roli zde sehrál také pokrok ve značení buněčných struktur fluorescenčními proteiny i dalšími fluorescenčními sondami. Kombinací zmíněných tří faktorů se podařilo zlepšit rozlišovací schopnost optických mikroskopů natolik, že místo o mikroskopii můžeme dnes již mluvit o nanoskopii.
V tomto článku je podán stručný výklad principu zmíněných metod.