Monografie se zabývá problematikou sociální opory hospitalizovaných dětí formální (z řad pracovníků pomáhajících profesí) a neformální (z řad rodičů). Popisuje význam sociální opory pro hospitalizované děti a podrobně charakterizuje úlohy poskytovatelů této opory - roli rodičů hospitalizovaných dětí, pedagogů působících ve škole při nemocnici a herních specialistů.
Zabývá se významem školy při nemocnici pro nemocné děti, jak psychoterapeutickým, tak preventivním z hlediska nezameškání probírané látky během absence v kmenové škole kvůli hospitalizaci, zabezpečením kontinuity vzdělávání, možnostmi docvičit učivo, které žák ve své kmenvé škole dosud plně nepochopil a dal. V souvislosti s vlastním vyučováním věnuje pozornost vybraným didaktickým otázkám hospitalizovaných dětí z oblasti teorie vzdělávání a teorie vyučování.
Zabývá se profesí herního specialisty v České republice i v zemi jejího vzniku - ve Velké Británii. Popisuje rovněž problematikou volného času hospitalizovaných dětí a psychologickými aspekty nemocného dítěte.
Publikace je svým zaměřením určena pro odborníky z oblasti pomáhajících profesí - jak zdravotníků, tak psychologů, sociálních pracovníků a především speciálním pedagogům. Je však vhodná i pro laickou veřejnost - jako ucelený souhrn informací o problematice sociální opory nemocných dětí pro rodiče - nikdo z nich dopředu neví, kdy se do situace hospitalizace jeho dítě dostane a kdy ocení informace předkládané v této publikaci.