Abstrakt
Tuberkulóza (TBC) zůstává za HIV celosvětově druhým nejčastějším smrtelným infekčním onemocněním přesto, že její incidence každoročně klesá. V rozvinutých zemích je největším rezervoárem TBC seniorská populace, která byla primárně infikována ještě před érou očkování, antituberkulotické terapie a existencí rezistentních kmenů Mycobacterium tuberculosis.
Polymorbidní křehcí rezidenti zařízení dlouhodobé péče jsou nejvíce ohroženi reaktivací latentní TBC. U seniorů je obzvlášť složitá diagnostika, vzhledem k často oligosymptomatickému či atypickému průběhu, a také léčba z důvodu častějších nežádoucích účinků antituberkulotik a jejich lékových interakcí při časté polypragmazii.
Nezřídka je proto diagnóza stanovena až post mortem. Pomýšlet na TBC v diferenciální diagnostice je základem k rychlému stanovení diagnózy a zahájení adekvátní terapie.