Článek se zabývá fenoménem verbální agrese v politickém diskursu, a to jak v médiích, tak při jednání politiků. Ukazuje se rozdíl mezi nezdvořilostí, hrubostí a agresivitou v komunikaci.
Na příkladech dialogů z diskusí v médiích se prezentuje agresivita jako specifická komunikační strategie. Mluvčí záměrně využívá kontroverze jako formu sebeprezentace, a prosazuje vlastní zájmy na úkor komunikačních partnerů (oponentů).
Agresivní komunikace nemusí být v politickém diskursu nutně strategií, která mluvčího poškozuje, naopak múže posilova tjeho pozici. ve skupině, kterou mluvčí reprezentuje.