Abstrakt
V byzantské literatuře se dochovalo několik textů parodující církevní formy. Texty jsou různého období (počínaje 11. stoletím), různého rozsahu i jazykové úrovně a zřejmě určené i různému publiku.
Lze na základě malé skupiny textů mluvit o tradici parodování církevních textů? Lze stanovit hranici komického a blasfemického? Je parodie církevních textů vlastní řecké mentalitě nebo jde jen o výstřelky? A je vůbec parodování církevních forem něco nepřístojného?