Abstrakt
ADHD je označení pro skupinu geneticky přenášených neurobiologických dysfunkcí, které u postižené osoby snižují schopnost zaměřit a udržet pozornost, přizpůsobovat aktivitu a ovládat impulzy. Celosvětově se prevalence ADHD v dospělosti pohybuje mezi 2,5 - 4,3 %.
U přibližně 15 % dětí přetrvává porucha ADHD až do dospělosti, u zhruba 50 % přetrvávají jen některé symptomy. V populaci uživatelů návykových látek existuje vyšší frekvence výskytu syndromu ADHD než v populaci neuživatelů.
Dospělí se syndromem ADHD užívající návykové látky mají také zvýšené riziko onemocnění jinou psychiatrickou poruchou oproti těm, kteří mají pouze jednu z těchto dvou diagnóz. Diagnostika ADHD v dospělosti je obecně založená na klinickém obraze onemocnění a jeho detailní vývojové charakteristice.
K nim však navrhujeme přidat v případě výskytu či podezření na výskyt užívání některých návykových látek (zejména stimulancia, alkohol atd.) pečlivě provedenou drogovou anamnézu (např. výhodné je využití vybraných škál dotazníku EuropAsi nebo MAP), případně též vyšetření provést či opakovat min. po 30 dnech abstinence (ačkoli v případě některých reziduí u např. metamfetaminu nemusí být tento čas dostačující). Přínosem ke správné diagnostice může být získání anamnézy a informací od blízkých pacienta, avšak v případě podezření také např. toxikologické vyšetření a kontrola.
V širší diagnostice je nutno samozřejmě zhodnotit celkový psychologický a psychiatrický profil pacienta. Zásadní vliv na průběh i zkreslení výsledku mohou u adiktologických pacientů na diagnostiku ADHD mít především dva faktory: (A) akutní intoxikace či rezidua akutní intoxikace (výrazně především u skupiny stimulancií), (B) rezidua způsobená dlouhodobým užíváním určité skupiny látek (opět především stimulancií či alkoholu).