Studie je věnovaná problematice nazírání na osobu Jana Husa z konfesního hlediska na přelomu 19. a 20. století. Autor v ní analyzuje texty katolických historiků, Antonína Lenze a Jana Sedláka v kontrapozici vůči liberálnímu a protestantskému dějepisectví reprezentovanému Václavem Flajšhansem, Václavem Novotným a Vlastimilem Kybalem a dochází k závěru, že v některých aspektech v historiografickém diskurzu dominoval národní přístup k husovské otázce nad přístupem úzce konfesním.
To se nejvýrazněji projevilo v postojích českých historiků vůči tezím Johanna Losertha a ve snahách oddělit Husovo reformátorství od kacířských pozic husitů revolučních let.