Abstrakt
Článek se zabývá dvěma tvrzeními českých badatelů o pronásledování křesťanů v římské říši. Za prvé, tvrzení Radomíra Malého, že Pilátova otázka "Co je pravda" dobře vystihuje myšlení antické společnosti, protože ta nevěřila, že je možné dospět k objektivní pravdě.
Křesťanství se údajně obávala a pronásledovala ho proto, že existenci objektivní pravdy hlásalo, což nebyla ochotna přijmout. Za druhé, Martin Putna se domnívá, že příčinou, proč náboženství pronásledují jiné, je pouze jejich postavení ve společnosti a nikoli jejich vnitřní podstata.
Obě tvrzení jsou konfrontována s kritikou křesťanství ze strany pohanských intelektuálů a ani jedno se nezdá podpořeno. Tito intelektuálové spíše odmítali představu, že k objektivní pravdě vede jen jediná cesta, jak ji prosazovalo křesťanství.
Ta bylo vnímána jako nepatřičná a z křesťanství později učinila pronásledující náboženství.