Abstrakt
Článek se zaměřuje na Borgesovy texty vytvářející městskou variantu gaučovského mýtu, zejména na esejistickou knihu Evaristo Carriego. Zdůrazňuje Borgesovo archetypální vidění a zapojení argentinského mýtu do dávných univerzálních obrazů.
V Borgesově interpretaci přispívá k průzračné atemporální atmosféře pomalý "kreolský čas" a motiv štěstí viděného rovněž sub specie aeternitatis.