Studie se zabývá rozsáhlou retrospektivou, kterou uspořádala Národní galerie Stanislavu Kolíbalovi. V porovnání s retrospektivou v Jízdárně Pražského hradu z roku 2012 se nová výstava musela především vyrovnat s poněkud stísněnými a rozbitě působícími výstavními prostory.
Nicméně výběr i rozdělení podstatných kolíbalovských cyklů bylo zachováno a výstava mohla dobře posloužit ocenění autorovy vnitřní logiky tvorby, v tomto případě především prezentované v médiu kresby.