Abstrakt
Problematika týkající se vyloučení trestní odpovědnosti z důvodu jednání na základě příkazu nadřízeného je stejně stará jako mezinárodní trestní právo samo. Otázka, zda se může obviněný dovolávat skutečnosti, že pouze uposlechl příkazu nadřízeného, která by vylučovala odpovědnost za jeho jednání, byla a stále je předmětem mnohých akademických debat ústících v diametrálně odlišné závěry.
Příspěvek se věnuje odlišným teoretickým i praktickým přístupům, jež se během 20. století vůči této okolnosti při posuzování trestní odpovědnosti za zločiny podle mezinárodního práva vyvinuly, v úvahou jsou rovněž brány složité morální a právní otázky s touto okolností související. Cílem je zodpovědět otázku, zda došlo k vyvinutí obyčejové normy mezinárodního práva, který by závazně upravovala ne/přípustnost této námitky jako okolnosti vylučující trestní odpovědnost jednotlivce.