Tématem příspěvku je zmapovat vývoj přezkumu daní v judikatuře Ústavního soudu a představit překvapující rozsudek z poslední doby, který se zvláštním způsobem dosavadní judikatuře vymyká. Daně, spolu s poplatky a jinými obdobnými peněžitými plněními, představují specifický fenomén, protože jde o státní zásah do soukromého vlastnictví, který se ale děje ve veřejném zájmu.
Veřejná moc financuje jednotlivé politiky ze svých veřejných rozpočtů a daně jsou základním zdrojem příjmové strany těchto rozpočtů. Daně jsou tedy klíčové pro realizaci veřejné politiky (ať už státní, nebo krajské, obecní, ale například i politiky jednotlivých státních a dalších fondů).
I proto lze akceptovat zásah do vlastnického práva, za účelem dosažení těchto příjmů, a to i za užití zákonných forem donucení.