Autor se věnuje klasickým postavám české politiky Františku Palackému a F. L.
Riegerovi; analyzuje jejich názory a aktivity zvl. v 60. a 70. letech 19. století vůči Rusku. Obohacuje přitom naše vědění množstvím historických detailů týkajících se Riegerova francouzského memoranda (1869) a především pak ruského memoranda Jana Vaclíka (1869), jenž byl důvěrníkem českých politiků v Petrohradu.
Oba dokumenty považuje za první kroky české moderní politiky na poli mezinárodních vztahů.