Studie pojednává o institutu trestního příkazu v českém trestním řádu. Trestní příkaz je rozhodnutím ve věcech trestních, které může vydat samosoudce v řízení před okresním soudem bez projednání věci v hlavním líčení, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy (§ 314e odst. 1 a násl. tr. řádu).
Trestní příkaz je fakultativním vyřízením věci v trestním řízení, na které obviněný nemá právní nárok. Trestním příkazem lze uložit jen omezený okruh trestů.
Autor charakterizuje platnou právní úpravu a v závěru navrhuje deset námětů k právní úpravě trestního příkazu ve zcela novém trestním řádu. Zvláštní pozornost věnuje otázce, zda trestní příkaz je formou tzv. odklonu v trestním řízení, zda trestní příkaz vyhovuje zájmům osoby poškozené trestným činem a zda vůbec je takový druh rozhodnutí vydaný bez projednání věci v hlavním líčení v souladu s principy spravedlivého procesu.