Abstrakt
Článek uvažuje o modernismech přelomu 19. a 20. století jako o reakcích na krizi modernity, zvažuje příčiny evropského exilu amerických modernistů a soustředí se na ""případ"" Gertrudy Steinové. Vysvětluje, jak Steinová konceptualizovala krizi své genderové identity jako nedostatečnost amerického charakteru a americké kulturní nezralosti, což se projevilo v jejích raných textech, Q.E.D., Fernhurst a v první verzi The Making of Americans.
Po přestěhování do Paříže roku 1903, kde přepsala Q.E.D. do povídky ""Melanctha"" a napsala další dvě povídky pro Tři životy, se zrodily její literární ""portréty"". Psaní Steinové se vyvíjelo bez vážnější inspirace v jiných modernistických experimentech (spíš při inspiraci moderním výtvarným uměním), šlo cestou drastického ochuzení slovní zásoby, zvláštní práce s gramatikou, s psychologicky motivovaným opakováním.
Hledalo vyjádření abstrahované pravdy a v důsledku deautomatizovalo literární jazyk a osvobodilo ho od vazeb na tradiční literární očekávání. Její modernistický vliv byl mezinárodní a velmi podstatný, ovšem článek se ve své druhé polovině zamýšlí nad kulturními důvody a výsledky jeho zpoždění v české překladové recepci Steinové.
Poprvé se české překlady objevily v 60. letech 20. století, jejich uvedení bylo na jedné straně deformované, na straně druhé bylo pozdním oživením modernistických cílů.