Srebrenica dvacet let po genocidě: Etnografie, lidská práva a každodenní život v podaytonské Bosně a Hercegovině
Abstrakt
Letos v červenci to bude 20 let od doby, kdy se východobosenské město Srebrenica nesmazatelně zapsalo do historie díky válečnému konfliktu na území bývalé Jugoslávie v první polovině 90-tých let. I přesto, že byla Srebrenica 16. dubna 1993 prohlášená "Bezpečnou zónou OSN", v červenci 1995 město podlehlo válečné ofenzívě Vojsk Republiky Srbské (VRS).
To vyústilo v událost označovanou jako "Srebrenický masakr", kterou později Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii v Haagu (ICTY) ozna čil jako nejhorší krveprolití v Evropě od konce druhé světové války (ICTY, Facts about Srebrenica). Masakr i následné krycí operace byly plánované a dobře organizované, na základě čehož lze tento čin podle ICTY klasifikovat jako genocidu (ibid.).
Genocida (na rozdíl od masakru) je úmyslná a systematická snaha o zničení vybrané skupiny lidí, která se vyznačuje několika identifikovatelnými fázemi, a která vykazuje specifickou vnitřní logiku (viz Zwaan, 2003). To otevírá řadu otázek, které se týkají procesu formace kolektivní identity a mechanismů, které stojí za definováním a potenciální diskriminací konkrétních skupin ve společnosti.
Tyto otázky nejsou relevantní pouze v "době války", ale je důležité se jimi zabývat i v "době míru". Tento článek se tudíž zaměřuje na současné politické rozdělení BiH v kontextu národností, etnické, náboženské a zároveň i "žité" identity, s důrazem na situaci v Srebrenici.