Abstrakt
Setkávání lékařů, případně sester z všeobecných praxí v malých skupinách je běžné. Může probíhat v rámci vzájemné návštěvy praxí, během posezení v restauracích nebo při jiných příležitostech. Řeč se obvykle stočí na profesní náměty.
Lékaři a sestry si tak spontánně předávají zkušenosti, klinické i organizační, diskutují své diagnostické a terapeutické úspěchy, případně pochybení, vzájemně se podněcují a motivují, učí se jeden od druhého. Setkání tak mají obsah nejen společenský, ale i vzdělávací, a následně mohou přispívat ke zvyšování kvality poskytované péče.
Atomizace praxí na straně jedené a rozvoj organizavaného vzdělávání na straně druhé tyto aktivity do jisté míry potlačily, nicméně setkávání zůstávají přirozenou potřebou v podmínkách nezávisle působících všeobecných praxí.