Příspěvek se věnuje pragmaticky motivovaným jevům v české syntaxi a jejich zachycení v psaných diskursech Probírá se užívání dvojtečky v nikoli uvozovací funkci, ale zejména jako prostředku vytváření konfrontačního efektu (sémantické césury) a efektu rematizačního v rozsáhlejších nesouvětných celcích. Celky s dvojtečkou se ukazují jako výsledek autorské práce s presupozicem ia implikaturami, zejména založenými na maximě způsobu.
Záměrné tvoření césury a rematizace ovlivňuje intendovanou interpretaci ve smyslu skrytého hodnocení obsahu, ironie nebo jiných sugerovaných závěrů. Dvojtečka se ukazuje jako prostředek zdůraznění pragmatických aspektů interpretace.