Abstrakt
Základní ideou dekompresivní kraniektomie je chirurgické řešení konfliktu vzrůstajícího nitrolebečního obsahu s pevným objemem kostní schránky. Zvětšený nitrolebeční obsah je většinou představován edémem mozku při nejrůznějších patologických stavech.
Přestože dekompresivní kraniektomie zažívá v posledních letech renesanci a objevily se důkazy o její účinnosti, její použití není dosud paušálně akceptováno. Nejčastější indikací dekompresivní kraniektomie je kraniocerebrální poranění.
Důkazy o její efektivitě jsou však limitované. Jsou očekávána data o účinnosti sekundární dekompresivní kraniektomie u nemocných s refrakterní nitrolebeční hypertenzí po selhání konzervativní léčby.
Provedení bifrontální sekundární dekomprese ještě před vyčerpáním konzervativní léčby nepřináší nemocným s difúzním poraněním benefit. Postavení primární dekompresivní kraniektomie u akutního subdurálního hematomu je testováno v randomizované studii.
Nejsilnější důkazy o efektivitě dekompresivní kraniektomie jsou u nemocných s maligním hemisferálním infarktem, přesto frekvence operace stále neodpovídá incidenci maligního hemisferálního infarktu. Dekompresivní kraniektomie by měla být zvážena u nemocných s trombózou mozkových splavů a refrakterní nitrolebeční hypertenzí.
Z operace profitují dokonce nemocní s oboustrannou mydriázou. Dekompresivní kraniektomie s evakuací nebo bez evakuace hematomu může snížit mortalitu nemocných s expanzivním supratentoriálním intracerebrálním krvácením, kteří jsou v bezvědomí nebo mají refrakterní nitrolebeční hypertenzi.
Dekomprese může přinést benefit selektované podskupině nemocných se subarachnoidálním krvácením, její použití však není v současných doporučeních specifikováno.