Před více než 40 lety se bez jakéhokoliv hlubšího didaktického uvážení začaly ve školách používat počítače a do školního kurikula pronikalo učivo o počítačích (Watson, 2006). Paralelně s rozvojem počítačových věd a informatiky se navrhovaly a aplikovaly různé metodické postupy, jak témata těchto oborů transformovat do školního vzdělávání, a následně vyučovat ve školách.
V průběhu několika desítek let došlo k revolučním změnám v rozvoji samotných počítačových technologií, které se promítly podle D. Watsona (2011) do čtyř základních period zařazení počítačů do vzdělávání: 1963-1979 (zřízení kateder výpočetní techniky/informatiky na univerzitách a na některých středních odborných školách; s počítači pracují jen odborníci na výpočetní techniku), 1980-1989 (čipy a mikroprocesory; computing se aplikuje v administrativě a objevuje v seznamu školních předmětů některých základních a středních odborných škol - žáci programují robotickou želvu pohybující se po podlaze; obory výpočetní technika a počítačové vědy vzkvétaly, začíná se používat také termín informatika a označení IT), 1990-2005 (Internet, web, globální celosvětová síť, mobily, označení ICT; pomocí ICT se podporuje výuka a učení, s ICT už mohou pracovat také lidé, kteří se nespecializují v počítačových oborech) a 2006-až dosud (termín digitální technologie; digitální technologie dominují v kultuře mladé generace, v jejich volném čase a zájmech).
Ze spolupráce didaktiků různých oborů, vyučovacích předmětů a vzdělávacích oblastí s výrazným zapojením členů akreditační komise pro oborové didaktiky vznikla v 2015 monografie Oborové didaktiky v České republice: bilance a perspektivy (Stuchlíková, Janík, 2015), v níž jsou představeny vybrané oborové didaktiky, jejich historie a aktuální situace, výsledky, aktuální problémy a perspektivy. Potešitelné je, že didaktika informatiky byla zařazena do tohoto publikačního projektu podporujícího emancipaci oborových didaktik v podmínkách ČR.