Abstrakt
Článek analyzuje procesní postupy českých soudů, které rozhodovaly v kauze o protiprávnosti poplatku za správu a vedení úvěru. Zabývá se dopady na soudy a jednotlivé účastníky řízení, které měly rozhodnutí o způsobu vyřizování velkého počtu stejných či obdobných žalob, rozhodnutí o (ne)vydání elektronických platebních rozkazů, výklady zákona o soudních poplatcích, posouzení plných mocí a rozhodnutí o nákladech řízení.
Všechny tyto postupy a rozhodnutí posuzuje z hlediska zásad legitimního očekávání, předvídatelnosti soudních rozhodnutí a hospodárnosti soudního řízení. Na základě provedené analýzy navrhuje možná zlepšení jak v oblasti legislativy, tak soudní praxe.