Příspěvek se zabývá principem legitimních očekávání v občanském právu, zejména v kontextu českého občanského zákoníku z roku 2012. Princip je znám ze správního práva, avšak jeho uplatnění na poli civilního práva je vcelku nové.
Přesto se význam ""legitimních očekávání"" v soukromém právu kontinuálně zvyšuje. Jedná se o základní prostředek uznání dobrověrných zájmů partnerů ve smluvních, věcněprávních a jiných podobných vztazích.
Příspěvek shrnuje kořeny principu v evropském právu, dává přehled jeho normativního potenciálu a pojednává o uplatnění ""legitimních očekávání"" v novém českém občanském zákoníku.