Kapitola se zabývá otázkami, jak svou úroveň čtení hodnotí dětští čtenáři, jaký mají vztah ke čtení. Otázka sebehodnocení čtení se dotýká sebepojetí a ovlivňuje i motivační složku osobnosti.
Hodnocení vlastních čtenářských dovedností zasahuje rovněž do emoční sféry a má i sociální význam (Matějček & Vágnerová, 2006). Sebehodnocení čtení ilustruje, jak se dané dítě vyrovnává se zátěží, které proces učení se číst přináší, poukazuje i na vztah dítěte ke čtenářství.
Pro účely výzkumné studie byly vytvořeny dva typy ""Dotazníku sebehodnocení čtení"", jeden pro žáky 1. a 2. ročníků a druhý pro žáky 3. a 4. ročníků. Pro začínající čtenáře (žáky 1. a 2. ročníku) byl konstruován zcela nový nástroj, u starších čtenářů (3. a 4. ročník) byl využit Dotazníkem sebehodnocení čtení (Matějček & Vágnerová, 2006).
Pro potřeby studie byla původní verzi dotazníku rozšířena o další relevantní otázky, s akcentem na rovinu porozumění čtenému. To, jak dítě vyjadřuje svůj názor na své čtenářské dovednosti, však ještě nemusí nutně znamenat, že je ve svém hodnocení objektivní.
Výsledky konkrétních oblastí sebehodnocení čtení byly srovnány s výkony v důležitých čtenářských testech. Znalost čtenářského sebehodnocení dítěte je velmi důležitá, vede k cílené práci s jeho motivací i čtenářskými strategiemi, i možnosti ovlivňovat jeho vztah ke čtenářství.
Může se tak komplexněji rozvíjet jeho čtenářská gramotnost.